Čvančarovy deníky

(Necenzurovaný přepis nalezených deníků Jaroslava Čvančara s šokujícím odhalením posledních okamžiků druhé světové války ve Staré Boleslavi.)

SOUČÁSTÍ KNIHY JE UNIKÁTNÍ DVD s dosud nezveřejněným dobovým filmovým materiálem

Reportáže, či snad lépe soupis vzpomínek Jaroslava Čvančara, představuje nesmírně cenné svědectví o jednom z klíčových období moderních národních dějin. Na rozdíl od úředních dokumentů, které často poskytují „pouze strohá“ fakta, nabízí zápisník jedinečný pohled na jaro a léto roku 1945 očima zúčastněného pozorovatele. Díky tomu můžeme nahlédnout na mnohé události těchto dní trochu jinou „optikou“ a snáze se vžít do atmosféry doby, kdy válka samotná sice již končí, ale přesto je přítomna ještě všude kolem.

V zájmu úplné autenticity nebylo po obsahové stránce do textu nijak zasahováno. V knize čtenář najde přesně to, co si Jaroslav Čvančar zapsal a v roce 1957 shrnul do několika sešitů, ať už se jedná o informace z našeho pohledu pozitivní nebo negativní.

Zvláště citlivou je například otázka kolaborace. Být křivě obviněn, zatčen a vyšetřován bylo v této zjitřené době nesmírně jednoduché – a kdo se jednou dostal do „řečí“, ten se ocitl v téměř neřešitelné situaci. Některé případy údajných kolaborantů jsou zmíněny i v deníku, ale jen na základě těchto zápisků nelze dělat definitivní závěry a mnoho vyšetřovaných bylo časem obvinění zproštěno. Že za řadou udání stálo vyřizování osobních účtů či sousedská řevnivost, asi není třeba dodávat.

Podobně kontroverzně se může jevit i řada kritických poznámek k chování části vojáků Rudé armády. Čvančar v úvodu obdivuje disciplínu vojáků frontových jednotek, které osvobodily obě města, ale s postupujícím časem začal zapisovat i problémy, které pobyt většího množství vojáků přinesl.

Množící se krádeže, nadměrné požívání alkoholu nebo neotesané chování některých vojáků, nyní z již převážně druhosledových jednotek, nešlo přehlédnout, a v textu jim je věnována nejedna hořká připomínka.

Podobných pramenů není bohužel k dispozici příliš mnoho, protože deníky se obvykle pro veřejnost nepíšou. My si nyní dovolíme tajemství těchto soukromých zápisků porušit a doufáme, že nabídnou čtenáři poutavý pohled do dní vzdálených dnes již přes sedmdesát let.